Celému sdružení Reset předchází můj zájem pomáhat druhým lidem. Do této konkrétní podoby můj zájem dospěl v psychiatrické léčebně v roce 2000, v níž jsem hodně trpěl a při léčbě převažovaly pocity, že mi nijak neprospívá; po skončení mi bylo hůř, než na začátku. Přitom jsem si uvědomoval, že by mi stačilo málo, jen trochu pozornosti, pochopení a podpory…..

To pro mě nebylo překvapení, zažíval jsem to už v minulosti, že odborníci jsou opatrní na projevy empatie a podpory, ale tenkrát jsem byl v tak zoufalém stavu, že jsem z toho byl zoufalý. A právě z tohoto zoufalství se zrodila myšlenka vytvořit alternativu ke konvenčním psychoterapiím…….

ROVNOVÁHA

    Na světě je spousta strádajících lidí. A vedle nich i spousta těch, kteří mají zájem i potenciál těm strádajícím pomoci. Ale většinou to neudělají. Proč? Důvod není ten, že by byli lakomí, nebo nepřející. Ale většinou proto, že se bojí zneužití pomoci; asi jako když pracující člověk se zdráhá dát peníz žebrákovi, protože se bojí, že žebrák by ten peníz propil za nejbližším rohem; čímž by si jednak nepomohl a za druhé pomoc by zneužil. Takže takováto "pomoc" by byla přinejmenším zbytečná, nebo kontraproduktivní. A racionální, nebo praktický člověk nechce jednat kontraproduktivně. Zájem pomáhat strádajícím má ale mnohem více lidí, než je tomu v realitě (což dokládají medializované případy nouze některých lidí a následná solidarita spoluobčanů; pravidelně média takovéto zprávy o lidech, kteří potřebují pomoc přinášejí před Vánocemi). A kdyby měli jistotu, že jejich pomoc bude využita ku prospěchu žebráka, tak by pomohli. Kdyby žebrák požádal o peníze na holiče, jehož služeb chce využít, protože takto zušlechtěn se chce ucházet o práci, mnoho lidí by pomohlo, kdyby mělo jistotu, že dotyčný opravdu zajde k tomu holiči a následně i k tomu potenciálnímu zaměstnavateli.